Psychologický institut Re:life a Lokomoce – Pohyb jako prevence spolupracují od roku 2019. Naše cesty spojilo jedno přání, a to zvrátit nebezpečný trend, že se děti uzavírají do světa internetu a nejsou tak v kontaktu se sebou, svým tělem ani s druhými. Podařilo se nám spojit se s odborníky z Norwegian University of Science and Technology v Trondheimu, konkrétně s prof. Larsem Wichtromem a jeho týmem. Tato navázaná spolupráce nám nabízí příležitost čerpat inspiraci od partnera, který má bohaté výzkumné i praktické zkušenosti s podporou sociálních kompetencí a prevencí nezdravých návyků vedoucích k obezitě, závislostem a dalším nezdravým návykům.
Sezení před obrazovkou a nedostatečný pohyb
Norsko se podobně jako Česká republika potýká s tím, že děti školního i předškolního věku upřednostňují pohodlný čas strávený před obrazovkami (tzv. screen time) před časem aktivně tráveným offline.
Sedavé chování spolu s časem před obrazovkami digitálních zařízení je faktorem, který se výrazně podílí na zdraví dětí. Sledování svítících obrazovek je spojené s opožděním řečového a kognitivního vývoje dětí, zhoršením školní výkonnosti a obezitou. Napříč světovou populací je zřejmé, že mediální zařízení často nahrazují jiné aktivity jako je čtení, imaginativní hru a hlavně fyzický pohyb. Bez fyzického a přiměřeného pohybu však nemůžeme mluvit o zdravém psychomotorickém vývoji. A právě proto jsme se rozhodli spojit síly s Lokomocí a tuto hrozbu se pokusit odvrátit.
Jaká je realita?
Doporučená doba tzv. screen time jsou max. 2 hodiny pro děti školního a max. 1 hod pro děti v předškolním věku (v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace). Napříč Evropskými státy děti tuto dobu ve velkém překračují. Průměrná denní doba času stráveného u obrazovek se u populace školních dětí ve všední dny pohybuje v rozmezí 4-5 hodin. Odborníci volají po konkrétních opatřeních, která by jednotlivé státy na úrovni prevence zavádět.
Co připravujeme?
Spolu s Lokomocí tomu jdeme naproti. Připravujeme projekt “Podpora fyzické a mentální aktivity jako prevence sedavého chování a dalších nezdravých vývojových návyků u předškolních dětí”, na nějž budeme žádat finanční podporu z fondů EHP Zdraví 2014-2021.
Projekt bude komplexní, neboť se soustředí na 3 pilíře života dětí – na ně samotné, na jejich pedagogy a v neposlední řadě na rodiče. Soustředit se budeme na oblast podpory fyzické aktivity dětí v rámci předškolního vzdělávání, kterou má na starosti právě Lokomoce. Ta má bohaté zkušenosti z mateřských škol napříč Českou republikou. Ve svých projektech zacvičují učitele z MŠ, aby s dětmi prováděli řízená a pravidelná cvičení, která posilují v dětech odolnost, zdravé sebevědomí a radost z pohybu. Zároveň děti vyšetřuje fyzioterapeut a neurolog, který sleduje zlepšení jejich svalové balance a držení těla po absolvování pravidelného cvičení.
Psychologický institut Re:Life přispěje svými zkušenostmi z workshopů s rodiči, pedagogy a dětmi s nadužíváním digitálních zařízení. Edukace rodičů a pedagogů ohledně rizik spojených s nadměrným pobýváním před obrazovkami a zejména naše know-how týkající se posilování zdravých postojů k digitálním technologiím, je zásadní z hlediska rozvoje patologických následků.
Spojením psychologického, fyzioterapeutického a medicínského přístupu přesahuje vzájemná spolupráce nám známé projekty a činí náš projekt unikátním.
Zdroje a odkaz na literaturu
Benjamin S. Obesity prevention in child care: a review of US state regu-lations. BMC Public Health 2008;8:188.
Sandseter, E. B. H., & Kennair, L. E. O. (2011). Children’s Risky Play from an Evolutionary Perspective: The Anti-Phobic Effects of Thrilling Experiences. Evolutionary Psychology. https://doi.org/10.1177/147470491100900212
Skalická V, Wold Hygen B, Stenseng F, Kårstad SB, Wichstrøm L. Screen time and the development of emotion understanding from age 4 to age 8: A community study. Br J Dev Psychol. 2019;37(3):427‐443. doi:10.1111/bjdp.12283
Skaug S, Englund KT, Wichstrøm L. Young children’s television viewing and the quality of their interactions with parents: A prospective community study. Scand J Psychol. 2018;59(5):503‐510. doi:10.1111/sjop.12467