DĚTI A TECHNOLOGIE: SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ A ZKUŠENOSTÍ

Internet uspokojuje řadu psychických potřeb jako jsou pocit sounáležitosti, pozornosti od druhých, uvolnění negativních emocí, vzrušení v bezpečném prostoru, potřebu informovanosti nebo sociální opory. Navíc, jak ukázalo v posledním roce, sociální sítě začaly plnit lidskou potřebu sociálního kontaktu a spojení s blízkými, pokud není možná jiným způsobem.

AUTOR: MGR. ZUZANA PAVELCOVÁ

1. AKTUÁLNÍ SITUACE

Reakcí na pandemii onemocnění COVID-19 mnoho vlád světa, včetně české vlády, zavedlo doporučení omezující sociální kontakt, která měla vést k zabránění šíření viru SARS-CoV-2 a dopadům na zdraví obyvatel. V důsledku těchto opatření dochází k bezprecedentnímu zavírání škol, omezování volnočasových aktivit, práce z domu a distančnímu vzdělávání. Tím bezprostředně narostl už tak nadměrný čas, který strávíme sezením před obrazovkami počítačů, smartphonů nebo televizí.

Strach z nemoci COVID-19 a následky plynoucí z lockdownů vede k masivnímu stresu a úzkosti, která zasáhla jedince, rodiny i celou společnost. Většina lidí znásobila čas, který tráví ve svých domovech, přišla o rutinu a strukturu. Velká nejistota ohledně budoucnosti spolu s ekonomickou nestabilitou přispívá k nárůstu psychického strádání a propuknutí duševních onemocnění jako jsou úzkostné a panické poruchy, depresivní onemocnění, poruchy spánku, syndrom vyhoření a již zmíněnému alarmujícímu vzestupu nadužívání digitálních technologií, jenž může vést k rozvoji syndromu závislosti.

Světová zdravotnická organizace v rámci kampaně #HealthyAtHome s cílem zmírnit následky pandemie COVID-19 na psychické zdraví doporučovala využívat komunikační platformy ke spojení se s blízkými, hraní her jako vyrovnání se stresem (WHO, 2020). Nicméně nikdo netuší, jaké dopady tato opatření budou mít dlouhodobý vliv, odborníci varují, že přijde pandemie duševního onemocnění (Király et al., 2020; Teng et al., 2021). Podobně jako užívání psychoaktivních látek (alkohol, drogy aj.), rovněž online chování (např. gambling, hraní online her, užívání sociálních sítích, sledování seriálů, online pornografie nebo brouzdání na internetu) je bráno jako „psychoaktivní“, tedy přímo působící na mozek. Online chování vede k redukci stresu, úzkosti a úniku do nepříjemných pocitů a nároků reality. V krizi jako je současná pandemie mají lidé velký sklon používat tyto únikové strategie v masivním měřítku.

Využívání internetu jako nezdravé a dysfunkční strategie zvládání stresu sledujeme v posledních deseti letech. Děti tráví před obrazovkami výrazně více času. Podle EU Kids Online české děti v roce 2010 trávilo před obrazovkami 120 min, v roce 2019 to bylo 172min a dá se čekat výraznější nárůst (Smahel et al., 2020).  Past je v tom, že během pandemie je důležitost informačních a komunikačních technologií ještě zvýrazněna. V online prostředí se odehrává a bude odehrávat většina pracovní i vzdělávacích aktivit, přesouvá se tam také zábavný průmysl, z čehož herní průmyslu je nejrychleji rostoucí.

Internet uspokojuje řadu psychických potřeb jako jsou pocit sounáležitosti, pozornosti od druhých, uvolnění negativních emocí, vzrušení v bezpečném prostoru, potřebu informovanosti nebo sociální opory. Navíc, jak ukázalo v posledním roce, sociální sítě začaly plnit lidskou potřebu sociálního kontaktu a spojení s blízkými, pokud není možná jiným způsobem.

Ačkoliv je většina online aktivit adaptivní, pro velkou skupinu obyvatel znamená nezanedbatelné riziko. Nejzranitelnější skupinu přitom tvoří děti a dospívající, kteří na omezováním reálných kontaktů tratí nejvíce. Toto se začíná podepisovat na duševním zdraví a pohodě obyvatelstva, svědčí o tom narůstající nápor na odborníky z oblasti duševního zdraví – psychology, psychiatry a psychoterapeuty. Jedná se
o komplexní problém a nelze tvrdit, že příčinou těchto potíží je pouze čas trávený na internetu. Je však na místě se vážně zabývat tím, jak děti naučit pohybovat se ve spletitém a rizikovém prostředí online světa. Zároveň zmírnit rizika pro jejich duševní a fyzické zdraví.

Nejdůležitějšími oblastmi, na které by se mělo cílit z hlediska podpory zdraví veřejnosti jsou spánek, fyzická aktivita, sedavé chování a mediální a digitální výchova.

2. DŮSLEDKY DIGITÁLNÍCH A INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NA ZDRAVÍ

2.1. SPÁNEK

Spánek je klíčový faktor pro zdravý vývoj dětí a dospívající, přispívá fyzickému i psychickému zdraví. V posledních letech sledujeme, že děti a dospívající spánek zanedbávají a jeho kvalita je nízká. Stále častěji odkládají dobu ukládání se ke spánku, spánek se zkracuje, je nepravidelný a přerušovaný (Domingues-Montanari, 2017). Jedním z faktorů, které k tomuto přispívají, je dostupnost elektronických zařízení. Díky psychickému i fyzickému nabuzení, které způsobují aktivity na internetu a vystavení se biologicky aktivnímu modrému světlu z obrazovek, je spánek odkládán a cirkadiánní rytmy se posouvají (Kokka et al., 2021).

Děti školního věku a dospívající přitom potřebují 8 – 11 hodin spánku, mladší děti předškolního věku 10-13 hodin spánku (Ricci et al., 2020). Chronické nevyspání představuje riziko pro rozvoj obezity, potíže s učením, oslabuje paměťové funkce a celkově se může odrážet na školním prospěchu (Alimoradi et al., 2019).

Kromě výše uvedeného je nedostatečná kvalita spánku spojená s úzkostmi a depresivním prožíváním, rozvojem poruch spánku – především insomnií (Kokka et al., 2021). Nadužívání internetu
a elektronických zařízení častěji vede k nadužívání medikace hypnotiky u dětí a dospívajících (Lin et al., 2019). Lze předpokládat, že nedostatečný spánek vlivem častého užívání elektronických zařízení způsobuje vztahové a emocionální potíže (úzkosti, pocity smutku, osamělosti, strachu). Tyto pocity mohou vytvořit bludný kruh, který potíže se spánkem udržuje a prohlubuje. Existence nepříjemných pocitů nicméně více připoutává děti a dospívající ke smartphonům, které jim pomáhají se uklidnit, utéct starostem a vůbec usnout. Podobně léčba hypnotiky a jinými psychofarmaky vede ke zklidnění a pomáhá usnout. Nicméně se nejedná o kauzální léčbu, spíše jen udržování dysfunkčních návyků.

2.1.1.    Doporučení

Edukace a zvýšená informovanost rodičů ohledně spánkových návyků. Rodiče by měli vědět, jak pomoci dětem usnout, měli by se vyvarovat používání elektronických zařízení ke zklidňování emocí
a utišení dětí.

2.2. SEDAVÉ CHOVÁNÍ A NEDOSTATEČNÁ FYZICKÁ AKTIVITA

Nejnovější globální data ukazují, že více jak 4 z 5 dětí (81%) ve věku 11-18 let nemá dostatečnou fyzickou aktivitu během dne (Bull et al., 2020). V České republice bylo v roce 2016 77,4% (chlapci 73,1%, dívky 82%) dětí a dospívajících nedostatečně fyzicky aktivních (Guthold et al., 2020). Z Národní zprávy
o pohybové aktivitě dětí a mládeže z roku 2018 vyplývá, že >77 % dospívajících tráví́ svůj volný čas sledováním televize, hraním her a sledováním multimediálního obsahu na počítači, herních konzolích nebo mobilních zařízeních,a to více než̌ 2 hodiny každý́ školní den, o víkendech až̌ 90% (Gába et al., 2018).

Aktuální dopad protiepidemických opatření pro Českou republiku nemáme k dispozici, ale lze zcela jistě předpokládat, že se čas u obrazovek a ním spojené sedavé chování výrazně navýšilo. Předběžné výsledky ze Spojených států ukazují, že děti mladšího školního věku (5-12let) v průměru stráví 90 min sezení při vyučování a více jak 8 hod sezení u obrazovek ve volném čase, rodiče těchto děti přiznávají výrazné snížení fyzické aktivity ve srovnání s úrovní před pandemií (Dunton et al., 2020).

Světová zdravotnická organizace důrazně doporučuje výrazně omezit tzv. screen time (čas před obrazovkou)  pro předškoláky, školní děti i dospívající, vyhýbá se však stanovit přesný doporučený čas (Bull et al., 2020). Americká asociace pediatrů v souladu s dřívějšími doporučeními WHO však stanovila doporučené množství času pro školní děti a dospívající na maximálně 2 hod denně (Hill et al., 2016b)
a pro předškolní děti méně než 1 hodinu denně (Hill et al., 2016a). Podle aktuálně platných doporučení by děti ve věku 5-17 let měli každý den mít 60 min fyzické aktivity střední až vyšší zátěže. Aktivity cílené
na posílení svalů a kostí (dynamická zátěž) by měla být zařazena alespoň 3-krát týdně (Bull et al., 2020).

Nejnovější trendy ve výzkumech upozorňují na důležitou věc. Fyzická aktivita zařazená do denního režimu není sama o sobě dostačující. Sedavé chování spojené jak se vzděláváním, prací nebo volným časem je nezávislý rizikový faktor, který zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a globální mortality. Specificky se pojí s rizikem rozvoje metabolického syndromu a diabetem 2. stupně, což jsou onemocnění úzce spjatá s obezitou a hypertenzí a představují riziko pro kardiovaskulární onemocnění (Young et al., 2016). Sedavé chování je u dětí a dospívajících spojeno vyšším kalorickým a energetickým příjmem,
což jeho škodlivé účinky ještě potencuje (Saunders et al., 2014). Doporučení, jak preventivně působit
na sedavé chování, jsou většinou velmi široce pojatá ve smyslu „doporučujeme minimalizovat množství času tráveného v sedě“. Chybí konkrétní doporučení, které rozpracovávám níže.

2.2.1.    Doporučení

Potřeba cílit nejen na podporu fyzické aktivity, ale na omezení sedavého chování ve volném čase!

Vzhledem k tomu, že většina sedavého chování je spojena s používání elektronických zařízení, narůstá potřeba prevence a edukace rodičů ohledně času s elektronickými zařízeními.  Je potřeba děti soustavně připravovat na to, na co evolučně naše těla nejsou stavěna. Hodina sezení před obrazovkou nelze vykompenzovat večerním běháním. Děti a rodiče by měli být edukováni k tomu, aby se během práce a učení se měli pravidelné přestávky, aby měnili svou polohu, procházeli se, chodili do práce a do školy pěšky, často vstávali, měnili polohy těla apod.

Mateřské školy: V mateřských školách lze děti vést k pravidelnému zábavnému pohybu, pěstování si návyků a pozitivního vztahu ke sportu jako strategie zvládání stresu. Doporučit lze aktivnější pobyt venku na zahradách i při nepříznivém počasí. Dosáhnout by se mělo 180 min aktivního hraní zahrnující 60 min intenzivní fyzické aktivity denně (Bull et al., 2020).  Zavedením pravidelného 30 min cvičení hravou formou do MŠ může také přispět k vybudování citlivosti vůči vlastnímu tělu, které se ukazuje být důležitou součástí zdravého životního stylu. Jednoduše řečeno, pokud budu cítit své tělo, přirozeně budu mít potřebu netrávit čas dlouhým sezením.

Základní školy: Ve školách se může být tohoto cíle dosaženo doporučeným nepoužíváním mobilních telefonů, které děti poutají k sezení i během cenných přestávek mezi předměty. Ukazuje se,
že efektivní cesta pro dospělé k prolomení sedavého chování je co 30 min 3 min přestávka. U dětí je smysluplné držet se zvyklostí – co 45 min 10 min přestávka, ve které bude limitováno sezení.

Téma plošného zákazu telefonu se ukazuje jako dlouhodobě neudržitelná, a naopak může být kontraproduktivní (viz další kapitola). Má smysl ředitele škol podpořit, aby na úrovni celé školy nebo tříd panoval koncensus mezi učiteli, rodiči a dětmi samotnými na způsobu zacházení s mobilními telefony. Efektivní se ukazuje zapojení školních parlamentů a stanovování pravidel každoročně.

3. NENÍ CESTY ZPĚT

Technologický pokrok natolik změnil a změní naše životy, že je utopické děti vést k tomu, aby se jejich používání vyhýbali. Podobně jsou dlouhodobě neudržitelné plošné zákazy používání telefonů
ve školách. Neznamená to ale, že omezování času před obrazovkami nemá smysl, jak jsem dokázala v předchozím textu.

Co se jeví v praxi jako smysluplné je zahrnout děti samotné do debaty o online světě, a naopak jim aktivně pomáhat získat potřebné dovednosti a znalosti, aby pro ně byl online svět bezpečný. Vnímání dnešních dětí a dospívajících nerozlišuje mezi světem online a offline, oba světy se prolínají jako rozšířená realita. Zážitky a zkušenosti z jednoho světa automaticky ovlivní ten druhý, a to je potřeba brát v potaz.

3.1. Sociální sítě

V souvislosti s internetem a dopadem na psychické zdraví dětí probíhá ve laické i odborné veřejnosti velká diskuse ohledně negativních dopadů sociálních sítí na sebevědomí, sebepojetí a sociální zrání. Nadměrné užívání sociálních sítí se pojí s vyšší mírou depresivity a úzkostí. Největší obavy panují ohledně specifických rizik jako je vystavení dětí a dospívajících nevhodnému obsahu vzhledem k jejich věku jako online pornografie nebo násilnému obsahu; násilné a hrubé chování na internetu od vrstevníků
nebo „predátorů“ jako jsou sexuální provokace nebo nenávistné komentáře; narušení soukromí a zneužití osobních dat; a přílišná manipulace ze strany třetích stran skrze reklamu (O’Reilly et al., 2018).

Podle EU Kids online (2020) z roku 2019 34% českých dětí je během posledního roku negativně rozrušeno nějakým obsahem na internetu (Evropský průměr je 25%), z toho 12% dětí něco podobného zažívá každý měsíc (evropský průměr je 7%). Mezi nejčastější negativní zkušenosti patří nenávistné komentáře na sociálních sítích, shlédnutí obsahů týkající se sebepoškozování, extrémní štíhlosti nebo násilný či pornografický obsah. Anonymní prostředí internetu poskytuje dospívajícím prostor pro testování své identity, ale tato anonymita může být zneužita třetí stranou k trollování a kyberšikaně, což může mít pro dospívající vážné negativní následky (O’Reilly et al., 2018).

Nicméně přibývají dlouhodobé studie, které naznačují opačnou tendenci a totiž, že čas strávený na sociálních sítích dlouhodobě nevede k psychickým potížím (Coyne et al., 2020; Schønning et al., 2020).

3.2. Online hry

Online hry a dopad na duševní zdraví jsou ve srovnání se sociálními sítěmi více prozkoumaným problémem. Dokazuje to skutečnost, že závislost na hraní online her se dostala na úroveň psychické poruchy a byla uznána Světovou zdravotnickou organizací jako „Porucha hraní her“ bude uvedené v revidované Mezinárodní klasifikaci nemocí, která má být uvedena v platnost v roce 2021 (Suchá et al., 2018). Videohry mají evidentní závislostní potenciál a jsou tak výrazným rizikem pro rozvoj závislosti u dětí a dospívající (Kuss et al., 2013).

V uplynulém roce Světová zdravotnická organizace doporučovala hraní videoher jako součást kampaně #HealthyAtHome s cílem zmírnit následky pandemie COVID-19 na psychické zdraví (WHO, 2020). Pro většinu hraní online her může pomoci vyrovnat se negativními pocity a emočním stresem a podpořit pocit sounáležitosti, pro disponované a zranitelné jedince může znamenat osvojení si nezdravých návyků, ztrátu rutiny a vést k obtížím s re-adaptací na běžné fungování po skončení pandemie (King et al., 2020).

Už před pandemií byl herní́ průmysl nejrychleji rostoucí́ segment zábavního průmyslu. Nezastupitelné́ místo her ve společnosti dokazují i jejich finanční́ výnosy. Na základě̌ dat z října 2019 herní́ průmysl podle odhadu analytické́ společnosti Newzoo celosvětové̌ vydělal 148,8 miliard dolarů, z toho 35,3 mld. dolarů vygenerovaly počítačové hry, 45,3 mld. dolarů konzolové́ hry a 68,2 mld. dolarů mobilní́ hry, jež se se svým téměř̌ polovičním podílem (46 %) stávají́ významnou součástí celosvětového herního trhu (Suchá et al., 2018).

3.3. Doporučení

Základní škola – rozvoj mediální a digitální výchovy, která se bude zaměřovat nejen na osvojení si technických dovedností práce s počítačem, programování apod., ale bude reflektovat reálné potřeby dětí a dospívajících směrem k nárokům kybersvěta. Děti by si měli osvojit dovednosti, které je vybaví k tomu, aby

  1. online světu rozuměli a uměli se v něm orientovat,
  2. dokázali se bránit a zacházet s negativními jevy,
  3. rozpoznali nebezpečí a uměli se bránit,
  4. měli dovednosti nastavit si bezpečí a ochranu svého soukromí,
  5. chápali rizika a dovedli využívat internet ve svůj prospěch.

Podpora kampaní pro veřejnost na podporu duševního zdraví se zaměřením na riziko rozvoje závislostí na sociálních sítích, online hrách a dalších aplikací.

Zdroje

  1. Alimoradi, Z., Lin, C. Y., Broström, A., Bülow, P. H., Bajalan, Z., Griffiths, M. D., Ohayon, M. M., & Pakpour, A. H. (2019). Internet addiction and sleep problems: A systematic review and meta-analysis. In Sleep Medicine Reviews(Vol. 47, pp. 51–61). W.B. Saunders Ltd. https://doi.org/10.1016/j.smrv.2019.06.004
  2. Bull, F. C., Al-Ansari, S. S., Biddle, S., Borodulin, K., Buman, M. P., Cardon, G., Carty, C., Chaput, J. P., Chastin, S., Chou, R., Dempsey, P. C., Dipietro, L., Ekelund, U., Firth, J., Friedenreich, C. M., Garcia, L., Gichu, M., Jago, R., Katzmarzyk, P. T., … Willumsen, J. F. (2020). World Health Organization 2020 guidelines on physical activity and sedentary behaviour. In British Journal of Sports Medicine (Vol. 54, Issue 24, pp. 1451–1462). BMJ Publishing Group. https://doi.org/10.1136/bjsports-2020-102955
  3. Coyne, S. M., Rogers, A. A., Zurcher, J. D., Stockdale, L., & Booth, M. (2020). Does time spent using social media impact mental health?: An eight year longitudinal study. Computers in Human Behavior, 104, 106160. https://doi.org/10.1016/j.chb.2019.106160
  4. Domingues-Montanari, S. (2017). Clinical and psychological effects of excessive screen time on children. Journal of Paediatrics and Child Health, 53(4), 333–338. https://doi.org/10.1111/jpc.13462
  5. Dunton, G. F., Do, B., & Wang, S. D. (2020). Early effects of the COVID-19 pandemic on physical activity and sedentary behavior in children living in the U.S. BMC Public Health, 20(1). https://doi.org/10.1186/s12889-020-09429-3
  6. Gába, A., Baďura, P., Dygrýn, J., Hamřík, Z., Jakubec, A., Kudláček, M., Roubalová, E., Rubín, L., Sigmund, E., Sigmundová, D., & Suchomel, A. (2018). Národní zpráva o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže. Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta Tělesné Kultury.
  7. Guthold, R., Stevens, G. A., Riley, L. M., & Bull, F. C. (2020). Global trends in insufficient physical activity among adolescents: a pooled analysis of 298 population-based surveys with 1·6 million participants. The Lancet Child and Adolescent Health, 4(1), 23–35. https://doi.org/10.1016/S2352-4642(19)30323-2
  8. Hill, D., Ameenuddin, N., Chassiakos, Y. R., Cross, C., Radesky, J., Hutchinson, J., Boyd, R., Mendelson, R., Moreno, M. A., Smith, J., & Swanson, W. S. (2016a). Media and young minds. Pediatrics, 138(5). https://doi.org/10.1542/peds.2016-2591
  9. Hill, D., Ameenuddin, N., Chassiakos, Y. R., Cross, C., Radesky, J., Hutchinson, J., Boyd, R., Mendelson, R., Moreno, M. A., Smith, J., & Swanson, W. S. (2016b). Media use in school-aged children and adolescents. Pediatrics, 138(5). https://doi.org/10.1542/peds.2016-2592
  10. King, D. L., Delfabbro, P. H., Billieux, J., & Potenza, M. N. (2020). Problematic online gaming and the COVID-19 pandemic. Journal of Behavioral Addictions, 9(2), 184–186. https://doi.org/10.1556/2006.2020.00016
  11. Király, O., Potenza, M. N., Stein, D. J., King, D. L., Hodgins, D. C., Saunders, J. B., Griffiths, M. D., Gjoneska, B., Billieux, J., Brand, M., Abbott, M. W., Chamberlain, S. R., Corazza, O., Burkauskas, J., Sales, C. M. D., Montag, C., Lochner, C., Grünblatt, E., Wegmann, E., … Demetrovics, Z. (2020). Preventing problematic internet use during the COVID-19 pandemic: Consensus guidance. Comprehensive Psychiatry, 100. https://doi.org/10.1016/j.comppsych.2020.152180
  12. Kokka, I., Mourikis, I., Nicolaides, N. C., Darviri, C., Chrousos, G. P., Kanaka-Gantenbein, C., & Bacopoulou, F. (2021). Exploring the Effects of Problematic Internet Use on Adolescent Sleep: A Systematic Review. International Journal of Environmental Research and Public Health, 18(2), 760. https://doi.org/10.3390/ijerph18020760
  13. Kuss, D. J., Van Rooij, A. J., Shorter, G. W., Griffiths, M. D., & Van De Mheen, D. (2013). Internet addiction in adolescents: Prevalence and risk factors. Computers in Human Behavior, 29(5), 1987–1996. https://doi.org/10.1016/j.chb.2013.04.002
  14. Lin, P.-H., Lee, Y.-C., Chen, K.-L., Hsieh, P.-L., Yang, S.-Y., & Lin, Y.-L. (2019). The Relationship Between Sleep Quality and Internet Addiction Among Female College Students. Frontiers in Neuroscience, 13(JUN), 599. https://doi.org/10.3389/fnins.2019.00599
  15. O’Reilly, M., Dogra, N., Whiteman, N., Hughes, J., Eruyar, S., & Reilly, P. (2018). Is social media bad for mental health and wellbeing? Exploring the perspectives of adolescents. Clinical Child Psychology and Psychiatry, 23(4), 601–613. https://doi.org/10.1177/1359104518775154
  16. Ricci, F., Izzicupo, P., Moscucci, F., Sciomer, S., Maffei, S., Di Baldassarre, A., Mattioli, A. V., & Gallina, S. (2020). Recommendations for Physical Inactivity and Sedentary Behavior During the Coronavirus Disease (COVID-19) Pandemic. Frontiers in Public Health, 8. https://doi.org/10.3389/fpubh.2020.00199
  17. Saunders, T. J., Chaput, J. P., & Tremblay, M. S. (2014). Sedentary behaviour as an emerging risk factor for cardiometabolic diseases in children and youth. In Canadian Journal of Diabetes (Vol. 38, Issue 1, pp. 53–61). Elsevier. https://doi.org/10.1016/j.jcjd.2013.08.266
  18. Schønning, V., Hjetland, G. J., Aarø, L. E., & Skogen, J. C. (2020). Social Media Use and Mental Health and Well-Being Among Adolescents – A Scoping Review. In Frontiers in Psychology (Vol. 11). Frontiers Media S.A. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.01949
  19. Smahel, D., Machackova, H., Mascheroni, G., Dedkova, L., Staksrud, E., Ólafsson, K., Livingstone, S., Hasebrink, U., Smahel, D., Mascheroni, G., Dedkova, L., Staksrud, E., Ólafsson, K., & Livingstone, S. (2020). EU Kids Online 2020: Survey results from 19 countries. https://doi.org/10.21953/lse.47fdeqj01ofo
  20. Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Maierová, E., & Cakirpaloglu, P. (2018). Hraní digitálních her českými adolescenty. Univerzita Palackého v Olomouci. https://doi.org/10.5507/ff.18.24454245
  21. Teng, Z., Pontes, H. M., Nie, Q., Griffiths, M. D., & Guo, C. (2021). Depression and anxiety symptoms associated with internet gaming disorder before and during the COVID-19 pandemic: A longitudinal study. Journal of Behavioral Addictions. https://doi.org/10.1556/2006.2021.00016
  22. (2020). #HealthyAtHome – Mental health. https://www.who.int/campaigns/connecting-the-world-to-combat-coronavirus/healthyathome/healthyathome—mental-health
  23. Young, D. R., Hivert, M. F., Alhassan, S., Camhi, S. M., Ferguson, J. F., Katzmarzyk, P. T., Lewis, C. E., Owen, N., Perry, C. K., Siddique, J., & Yong, C. M. (2016). Sedentary behavior and cardiovascular morbidity and mortality: A science advisory from the American Heart Association. Circulation, 134(13), e262–e279. https://doi.org/10.1161/CIR.0000000000000440