Už si nevystačíme s vysvětlením o včeličkách a pestíku. Děti na prvním stupni ZŠ vědí díky online pornografii o sexu více, než jsme my dospělí ochotni si připustit.
Teenageři jsou pak ve vyhledávání informací o možnostech, které v sexu mají, jako ryby ve vodě. Díky dostupnosti a anonymitě, kterou online svět nabízí, vědí o sexu mnoho. Ještě nikdy ale nebyl jejich pohled zkreslenější. Děti často nerozumí pornografii jako světu fantazie, ale jako realitě, která je může děsit a zúzkostňovat.
Sexuální výchova ve školách je na úrovni, která je pro děti směšná. Omezuje se na prevenci pohlavních onemocnění a nechtěného těhotenství. Jak ale pracovat s tím, že děti ví, jak sex vypadá podle mustru porno průmyslu? Jak dětem vysvětlit, že ve skutečnosti sex vypadá jinak? Co si počít s riziky online pornografie, na kterou snadno vzniká návyk? Narážíme na velkou neznalost na straně pedagogů i rodičů. Rodičovské filtry dokážou blokovat stránky s erotickým obsahem, ale děti se k podobnému materiálům dostanou přes online hry, smartphony, kamarády. Rodiče se obávají traumatizace a nevědí, jak s tímto tématem ve výchově dětí zacházet.
První setkání s pornografií na internetu v dětech vzbuzuje směsici pocitů. Nejčastěji jde o zvědavost, šok a zmatení. Čím jsou děti mladší, tím více jsou obsahem rozrušení a zmatení. Děti v mladším věku se k pornografii staví méně kriticky. Rozdíly jsou i mezi pohlavími. Dívky častěji vyhledávají online pornografii ze zvědavosti, chlapci častěji pro uspokojení sexuálního vzrušení. Jako důvod zmiňují vzrušení.
Dalším faktem je, že mladší děti sledují online porno ve skupině. Je pro ně více stimulující a zajímavé zjišťovat, jak se při sledování chovají jejich kamarádi. Obrat nastává okolo 14 let, kdy se děti začnou přirozeně více zajímat o opačné pohlaví a sexualitu prozkoumat privátně nebo v rámci nových intimních vztahů.
Když mluvíme s rodiči o pornografii a o tom, čeho se v souvislosti s ní nejvíce bojí, slyšíme nejčastěji obavy o časný začátek sexuálního života nebo že jejich děti budou promiskuitní. Podle většiny současných výzkumů je ale tato obava zbytečná. Ve vyspělých zemích nastala totiž paradoxní situace. Teenageři mají menší počet sexuálních styků a se sexem začínají stále později. Někteří si ve snaze vysvětlují tento jev úspěšným tažením sexuální výchovy, která vede k tomu, že se mladí lidé sexu spíše vyhýbají. Jiní zvýrazňují ekonomický tlak na mladé lidi a obecný trend odkládání rodičovství. Reprezentativní data z ČR chybějí, ale v souladu se článkem S. Lauder z Respektu (r. 50, 2018) souhlasíme, že mezi mladými lidmi ubývá sexuální blízkosti a že tento efekt má negativní dopad na spokojenost ve vztazích a potažmo na well-being.
V České republice neexistuje koncept sexuální a vztahové výchovy, který by reflektoval změny, kterým jsou dnešní generace dětí a teenagerů v online světě vystaveny. Sexuální výchova je zakotvena v rámcovém vzdělávacím programu. Naprosto ale zanedbává témata jako online pornografie, kyberšikana, sexting nebo vzrůstající povědomí dětí o LGBT problematice. Také se děti ve školách mnohdy nedozvědí nic o tom, jak má normální intimní vztah vypadat, jaké jsou v sexu role muže a ženy, co znamená a jak dát najevo souhlas se sexem.
Velmi progresivní je v tomto ohledu Velká Británie. Zdejší vláda schválila, že sexuální a vztahová výchova bude od roku 2020 povinnou součástí osnov. Teenageři pak vydali manifest, ve kterém formulují právo na kvalitní sexuální výchovu.
Děti musí být připravené na to, s čím se mohou v online světě setkat. Musejí znát rizika a příležitosti internetu a aplikací, aby je rozvíjely a ne ničily jejich potenciál. Online pornografie v měřítku, v jakém je dnes pro děti dostupná, patří mezi tato rizika. Děti mají znát podrobné informace o tom, za jakým účelem a proč tato videa vznikají. Mají být poučené o riziku závislosti na online pornografii. Mladí lidé pak mají vědět, že “fast foodové” uspokojování prostřednictvím internetu dlouhodobě neprospívá jejich psychickému růstu. Ruku v ruce s edukací o online pornografii je ale nutné dětem vysvětlit, co je na sexu hezkého, jak může vypadat, k čemu je dobrý a tím pádem proč se ho nebát.
Autor: Zuzana Pavelcová
Datum publikování: 1. 2. 2019
Zdroje:
Anna Ševčíková & Kristian Daneback (2014) Online pornography use in adolescence: Age and gender differences, European Journal of Developmental Psychology, 11:6, 674-686, DOI: 10.1080/17405629.2014.926808
Jochen Peter & Patti M. Valkenburg (2016) Adolescents and Pornography: A Review of 20 Years of Research, The Journal of Sex Research, 53:4-5, 509-531, DOI: 10.1080/00224499.2016.1143441
Kim, Y.-H. (2011). Adolescents’ health behaviors and its associations with psychological variables. Central European Journal of Public Health, 19(4), 205–209.
Martellozzo, E., Monaghan, A., Adler, J.R., Davidson, J., Leyva, R. and Horvath, M.A.H. (2016) I wasn’t sure it was normal to watch it. London: NSPCC
Peter, J., & Valkenburg, P. M. (2011d). The use of sexually explicit Internet material and its antecedents: A longitudinal comparison of adolescents and adults. Archives of Sexual Behavior, 40(5), 1015–1025. doi:10.1007/s10508-010-9644-x
Weber, M., Quiring, O. & Daschmann, G. Sexuality & Culture (2012) 16: 408. https://doi.org/10.1007/s12119-012-9132-7
Vandenbosch, L. (2015). Antecedents of adolescents’ exposure to different types of sexually explicit Internet material: A longitudinal study. Computers in Human Behavior, 50, 439–448. doi:10.1016/j.chb.2015.04.032