První kategorii tvoří děti v raném věku, čili přibližně do dvou let. V této době zní doporučení jasně – žádný čas strávený nad obrazovkou. Děti v tomto věku poznávají svět, jsou nastaveny na vytváření vztahů, jejich mozek je doslova naprogramován k učení. Učení se odehrává vždy v kontaktu s druhými. Pokud je v tomto věku dítě výhradně se svým telefonem, je sociální kontakt jednoduše narušen. Dítě se nemůže naučit dobře mluvit, rozpoznávat emoce druhých, navazovat vztahy. Navíc je v této době mozek dětí nezralý a nemá pozornost vyvinutou natolik, aby byl připraven vnímat digitální média. Dítě si sice může z mobilní aplikace získat nějaké informace, ale není v tomto věku schopné bez dospělého přenést do trojdimenzionálního světa to, co se naučilo.
Tři až pět let je věk kdy se svět dětí začíná rozšiřovat za hranice své rodiny, a kdy se děti učí navazovat vztahy s cizími dospělými a vrstevníky. Věk, kdy s technologiemi pravděpodobně přijdou do kontaktu už jen proto, že se stávají běžnou součástí vzdělávání v mateřských školách. Existují kvalitní programy, které mohou rozšířit obzory dětí, obohatit jejich slovní zásobu, nebo podnítit zájem. Je však obtížné rozpoznat, které z nich to jsou. V tomto věku je zásadní role dospělých. Ti nejenže musejí dovysvětlit obsah, které dítě shlédne. Rodiče předurčují úspěšnost dětí ve škole. V sociálních (ne digitálních) hrách je učí sociálním a emočním dovednostem, flexibilnímu myšlení i vytrvalosti. Děti jsou na vrcholu rozvoje svých motorických schopností a pozdější fyzické zdatnosti. Pokud děti tráví příliš mnoho času před obrazovkami, jsou tyto jejich budoucí možnosti zablokovány. Řada odborníků pak poukazuje na to, že ani v tomto věku ještě děti nejsou na technologie zralé. Mimo jiné proto, že nemají rozvinutou vůli, a nedokáží si své aktivity samy korigovat.
Rodiče často pořizují mobilní telefon při nástupu dětí do první, potažmo druhé třídy. Mají pocit, že je tím jejich dítě v bezpečí. Ať už je toto tvrzení pravdivé či nikoliv, měl by k tomu postačit obyčejný tlačítkový telefon bez přístupu k internetu. Ale to se většinou neděje a rodiče pořizují smartphone se všemi jeho vymoženostmi. A tím se roztáčí nekonečná kola nekonktrolovaného obsahu, obrovského množství „digihodin“ a následných zákazů, podvádění atd. Rodiče mobil dávají jako odměnu či ho zakazují jako trest. V této době je důležité nastavit jasná pravidla užívání technologií, a to společně s dětmi, a striktně je dodržovat. Společně s dětmi 😉.
Jak tedy s technologiemi nakládat?
Naše rada zní: pokuste se děti držet dál od digitálních médií tak dlouho, jak je to jen možné. V předškolním věku se jim snažte vyhnout, pokud se s nimi však dítě seznámí, mějte to plně pod kontrolou a vše dětem pečlivě vysvětlete. Vždy kontrolujte, jaký obsah, aplikace Vaše děti sledují a sledujte je s nimi. I při sledování pohádek vysvětlujte dětem, co viděly. Propojujte jim obsah shlédnutých videí s reálným světem. Nedovolte dětem, aby používaly digitální média bez dozoru. Myslete na to, že sledování obrazovek zkracuje dětem spánek. Nedovolte dětem sledovat obrazovky před spaním, a už vůbec ne v pokojíčku či posteli. Vyhýbejte se používání médií jako prostředku k uklidnění dítěte, existuje riziko, že se dítě nenaučí uklidnit jiným způsobem. Také si dávejte pozor na to, abyste děti neodkládali před obrazovky, protože chcete mít klid na něco jiného.
Určete společně s dětmi místa, kde se digitální technologie užívat budou a místa, kde je nikdo z vás užívat nebude. Může se jednat o pokojíček, čas jídla či společné víkendy. A v neposlední řadě se nepoddávejte marketingovému tlaku, který velí, že pokud nekoupíte svým dětem tablet nebo smartphone, bude jim něco nezbytného chybět. Není tomu tak.
Autor: Lucie Essenza
Článek byl publikován v měsíčníku S dětmi v Praze ve vydání 2/2019.